Velké pondělí a malé úterý

Tak v pondělí jsem měla oči jak lampy...

To jsem se teda i v té srpnové bouřce, na schodech polorozpadlé rozhledny, vyspala do růžova... Přes den jsem očekávala dva hovory...z nedělních šicht. Vstala jsem brzy, abych byla na místním pracáku, což ve výsledku mi stejně pomohli jako u nás doma:) Tak alespň vidím, že všude je to stejné... Ptala se mi na IRD číslo tak jsem říkala, že jsem se nedovolala...tak jsme volaly společně...a ona odpovídala stejně zmateně jak já a dostala se do úplně stejné úrovně - jen na ticho ve sluchátku reagovala jinak..prostě počkala - což já jsem si vysvětlila chybou v odpovědi. Tak jsem se pak už doptala na mé číslo, což už bylo opravdu jen otázkou chvilky a pár odpovědí. Příště budu vytrvalejší. V knihovně jsem se ještě snažila projet inzerci na nový byt, když v poledne mi zavolal můj nový šéf a dal mi směn na středu a čtvrtek...takže práce je opět ke mně nakloněna. Máme úmluvu, že mi postupně dle mých schopností bude dávat směny.

Odpoledne jsem měla domluvenou prohlídku bytu v Newmarketu - což je zastávku od centra, kde teď žiju. Přijela jsem opět dřív, tak jsem si chvilku počkala. Na sms, že jsem na místě určení, přišel takový malý pán připomínající mi Řeka. Když jsme šli k domu, tak mi zavolal nový šéf, jako ať na pátou dorazím...a to bylo půl čtvrté, musela jsem pro hadry do bytu a k němu, což není za rohem... sdělila jsem mu, že se budu snažit, prohlédla si nový barák, teda komůrku, kde bude nový koberec. Pak klasika: kuchyn, pračka obývák a dotaz, kdo vše bydlí v domě: 3 Kiwi (to je ok), 2 Irové (ok) a 2 Španělé (ok)...a tím výčet končí...žádný Ind a jemu podobné, což znamená OK - beru. cena parádní, za 110dolarů i s netem za týden a žádné tři nájmy atd.

Po dohodnutí jsem běžela k bytu, poprvé jsem se svezla místním busem, než jsem teda našla správný, parkrát jsem musela vystoupit:) V bytě se jen otočila a opět na bus, protože chůze na vlak a z vlaku mi zabere hodinu a já tam za hodinu měla být. Tak jsem úspěšně přeběhla místní 4 pruh. Stále se mi hlava točí opačně, než by tu bylo žádoucí. Optala se odkud mi to jede, protože na samozjišťování nebylo dostatek času a pomoci se ujal mladý sympatický Zélanďan. Tak mi to domluvil i v buse a bylo. Do práce jsem přišla o 20min dřív. Tomu říkám úspěch:) byla jsem pochválena a pozdravila se s barmankou, co mi hned na začátek dala pár rad, jak co nosit, atd. Večer jsme dělali ve 4..dva v kuchyni a já s holkou z Německa na palce. Kuchař bohový, i když se to nedělá, dával nám vždy něco málo ochutnat z výtvorů. Kalamáry byly luxusní. O zmrzlinové tečce ani nemluvě. Holčina mi ukázala čistící proces kávovaru, postupně mi bude učit i kávy. Celou dobu jsem přijímala objednávky už jen já, takže si s hosty parádně popovídám. Vždy se mi ptají, odkud jsem a jak tu jsem dlouho:) Musím aktualizovat dny:) Když odešel poslední host, uklidily jsme kavárnu, zamklo se a já mohla spokojeně na bus...a to už jsem i pochopila jízdní řády:) Večer byla oslavná picí nálada na bytě, ale to jsem už psala.

Dnešek, úterek, byl v odpočívací a dopřávací si pohodě. Ráno jsem se stavila v kavárně, kde jsem v ne měla trénink, abych se zeptala co a jak, tak řekla, že koncem týdne zavolá - uvidíme...ale už tak v hlavě plánovala, kdy bych mohla...tak snad...to by byla denní práce. Potom jsem se vydala do místní galérie...paráda. 3 patra. V základně jsem se moc nebavila, nemám k moderně asi moc blízko, páč vytáhnout něco ze smetáku dle mého není moc těžké. Další místnosti ale začaly být zajímavé...opravy budovy, stavební nákresy a různě umělecky doplněné. Nejvíc se mi líbila ale výstava místní kultury, od počátku osídlení, po portréty. Anglicko - francouzská doba byla taky milá, ale na konec třešnicka v podobě umělecko-akusticko-optických blbůstek. To mi zaujalo. Člověk se ocitl hned jinde. Po výstavě jsem si zašla na milované sushi, v knihovně se střetla s kamarádem Carlosem a nakonec si došla nakoupit na další dny. Teď mám klid i doma, když jsem došla, kupodivu nikdo na pokoji a teď tu holky jen uklízí a připravují byt pro další nájemnici - Thajku - Bůh ji pomáhej:)))

Máca