Polední týden se teda spíše proflákám. Jelikož pondělní žebrání nevyšlo...odpověď mi snad ani nemohla překvapit...jsi tu poslední týden, není proč ti dávat směny a podporovat tě...no, tomu se říká přístup. Příště se budu dušovat, že tam chci být minimálně rok... I tady platí, kdo nelže, je bit. No, přicházím o ideály. Takže jsem klasicky šla na net, nakoupit a alespoň jsem si domluvila akci uložení si sedaček v garáži u mého šéfa. Takže o sedačky mám postaráno, což mi potěšilo, jelikož při prodeji auta je budu ještě potřebovat. Když jsem se vracela, chtěla jsem se vykoupat, ale jako na potvoru se počasí obrátilo proti...začalo foukat a poprchávat, což mi vzalo chuť se půl kilometru brodit, než bude plavací hloubka:) Večer jsem se opět šla posadit na busovou zastávku. Myslím, že jsem se opravdu zapsala do paměti pejskařů... řekla bych, že až odjedu, budou i na svých večerních venčeních postrádat:)
číst dál