Koukám, že jsem to psaní pořádně flákala:)
A to např. i celou sobotu, ale bylo pěkně hnusně, foukal vítr a pršelo, takže jsem se dostala pouze kus od domu na místní kopec, kde jsem si toho větru užila ještě víc. Flákací den byl strašně dlouhý, protože i počasí bylo proti jakémukoliv delšímu výletu, což by se na den volna slušelo. V místním nákupním centru jsem našla Japonce se sushi, takže jsem hned musela ochutnat...mají vždy akci na nějaký druh. V neděli jsem naštěstí už měla domluvenou směnu, takže i když se opakovalo počasí ze soboty, nudou jsem opravdu netrpěla. Ke konci směny jsem si všimla, že šéf vyškrtal mé jméno z následujících směn. Nabyla jsem dojmu, že se mnou nepočítá...nálada se mi opravdu moc nepohla směrem vzhůru...ale nakonec to je dobré...ale směny úplně jinak - je jich víc:) Nikdy jsem zatím nekončila dle plánu, což mi teda vůbec nevadí, ba naopak:) Tímto bych se mohla dostat na více odpracovaných hodin, což je jen kladná zpráva:) V restauraci je hukot jak blázen...obědy či večeře se liší snad jen typem jídla a hlavně dýžkem, což mi teda zajímá. Večer jsme se setkali u Kuby v Glen Iness, což je půl hoďka autobusem, koukli jsme společně s domácími na jakési místní finále v rugby, oni si málem vykřičeli hlasivky, ale bylo jim to prd platné...jejich mužstvo to projelo...K večeři servírovali krevetky na chilli, výborný zeleninový salát s avokádem, rýží a pálivé fazolové cosi...to jsem si teda nedala. Vypili jsme víno a přespala do rána, protože místní busy jsou opravdu jen pro otrlé:)
Ráno jsem měla jasný plán, dojet i přes nepřízeň kovové oblohy k zálivu a dojít to pěšky do bytu...což je cca 2hod procházka...Ale opět se plán jaksi nezdařil. Na vlak, který opět jel ne dle jízdního řádu, nechápu, proč tam vůbec ten papír visí, jsem se dostala. Tak říkám Orakii, zaplatím a měla jsem druhou stanici vystoupit...a tak si tak sedím, čumím před sebe a najednou vidím, že dveře se zavírají, vlak se rozjíždí a stanice Orakii mi mizí v dáli...ač nechtě, opět jsem se objevila v centru.Tak jsem toho omylu využila k nákupu bálého trička na pinglování, navštívení oblíbených Japončíků. Večer mi čekala vydařená směna s vydařeným dýžkem 40dolarů. To se hned paradně dělalo:)
Ráno v úterý proběhl vzdálený přístup, díky kterému se již foťák kamarádí s počítačem...tudíž fotky jsou už již stažené...teď jen dokončit proces sdílení s ostatními přes web...to chce ještě jednu konzultaci s odborníkem z AI:) Ale už teď je jasné, že kvalita připojení není na mé straně. Fotky jsou silně neumělecké, z kompaktu by dopadly lépe, ale už jsem se dala na Nikona, tak se to snad naučím. Mírná ochutnávka je tu, ve fotogalerii, ale ráno víc jak 3 fotky tam neprocpu, pak se vzbudí barák a je po rychlosti:) Takže tohle bylo hlavním přínosem úterka, opět odpolední směna, co mi končila v půl dvanácté. Dýžko slušné, ale na pondělní se jen tak znova nedostanu...alespon dle rozčarování spolupracovníků, když to v pondělí strkali d kapsy:)
No a dneska slušný maratonek od 11hod do 20hod s pul hodinou přestávky:) V pizzerii jsem musela pořádat o ukončení směny, přejela jsem busem a šla relaxovat do kavarny:) Relax, protože tam byly plné dva stoly:) Prostě paráda. V pizzerii se člověk nasnídá, naobědvá, v kavárně dám kávičku či jejich tchá latté, no co mi chybí...asi jen těstovin a pizzy budu za chvili přejedena, ale salaty to jistí:)Budu končit, jdu spát, zítra opět to samé co dnes jen s rozdílem, že v kavárně máme opět živý jazz:)
Dobrou a zase se pokusím kopnout sem nějaký ten neumělecký obrázek:)
Máca
2025 ©