Viry a jiné nesmysly

Rozhodla jsem se, že v rámci děravé paměti si budu dělat zápisky častěji. Vždy si pak ještě na něco vzpomenu, čím jsem chtěla obohatit blog.

Tak třebas, v út jsem byla dát opravit auto. Do města jsem se kupodivu dostala a ani jsem k mému překvapení nezabloudila. Ulici najít není nikdy problém, jen ta čísla popisná...za a) jsem na dálku slepá jako patrona, za b) ne vždy je dodržen logický systém číslování...a tak se ptám...dobře jsem zastavila, pěkný kluk mi poradil:) S Martinem jsme auto projeli, spojka ok, ložiko ale musí být vyměněno, což bohužel znamená vyndat to vše, což je 6hod práce a při sazbě 75dolarů za hodinu...hm...se prohnu. Když už byl v tom, přesvědčil mi i na tlumiči, který dle něho neměl ani projít technikou. No, takže sleva 900 bude použita na celkovou opravu. Ale s tím jsem tak nějak počítala, že sehnat auto za 1500 bez chyby je totálně nereálné. Hlavní je, že oprava bude do tohoto pá či út. Cenu vyčíslil na 700, tak doufám, že u toho taky zůstane. Ještě jsme popovídali o věcech, co bude třeba k cestování, jako je matrace, vařič, nádobí, tak se mi poptá. Prkýnko jsem sehnala, šňúru na prádlo koupila, kolíčky mám taky... už jsem si vypracovala seznam dalších důležitostí, teď to je sehnat za co nejlepší cenu. Cestou domu jsem si klasicky prolezla oblíbené obchody, nacpala se sushi a stavila se v palačinárně u Carlose na pokec. Parádní den...večer jsem opět mírně zmokla, ale nic zásadního. Jo a v po, když jsem byla na netu, klasicky na busu, tak jsem nějak zapomněla čas a v půl dvanácté mi policajti mírně upozornili, že už je docela pozdě, tak jsem se sbalila a šla.

Ve st byl den úplně o nudě. V práci skoro nikdo, vyjma personálu, no děs. K obědu jsem měla seafood chowder, ale ten mi teda silně nesedl... Dopotácela jsem se domu a ulehla a spala, bylo mi blbě při sebemenším pohybu tak jsem to radši minimalizovala na žádný pohyb. No, po probuzení líp, ale žádná výhra...jak to ti lidi můžou jíst?

Nevím čím to, ale ve čt se odpoledne situace s jídlem opakovala..teda spis asi po ledové kávě. Udělalo se mi zle a byla jsem ráda, že chodím. V devět večer se to ještě zhoršilo do stavu objímání záchodové mísy, tu jsem teda ještě v průběhu noce párkrát navštívila. Buhužel jsem musela na směně zůstat do konce, čímž mi dost naštvali. No, buď to je špatná kombinace jídla či nějaký vir, Taimana měl něco podobného v po. Volal Martin a nastalo to, čeho jsem se obávala... zvýšila se cena o 100doláčů, protože tlumič se musí koupit nový, nikoliv z druhé ruky. V pá jsem si měla jet pro auto, nejela, což jsem ráda, dopoledne jsem zůstala v posteli a odpočívala...tahle noc mi nějak zmohla...ve 12 zase hurá do práce...no, ne na moc dlouho. Po 2,5 hod jsem to vzdala...takhle blbě mi teda dlouho nebylo. Žaludek jak na houpačce, spíš teda pořád hůř. Každý krok byl poměrně vytrpěný a minuty se do konce spíš načítaly..no, děs. Takže jsem se dohodla a šla domu. Jen jsem došla, spala jsem. Večer mi Sarah dala nějaké medikamenty proti zvracení, které mi druhý den pomohly, jelikož v so mi čekala neuveřitelná 17hod směna. Takže pátek jsem strávila v posteli, bohužel.

V so jsem nebyla si plně jistá ničím. Nakonec jsem se dočkala polední svatby i večerní párty bez ztráty kytičky:) Ráno jsem nastoupila v 8hod, po celé dopoledne jsem se snažila pomalu sníst bagel (místní bílá houska), k obědu byl taky, ale tentokrát už s lososem a byla i ochutnávka svatebního dortu, který se silně podobal vánočnímu koláči, co tu pečou. Svatbu jsem si moc neužila, naštěstí, starost o stoly byla rozdělena mimo moji kompetenci, takže jsem měla klídek a pohodičku a max. dolévala vodu. Když stavebčané odešli, konala se reorganizace sálu, což bylo vynést stoly a židle ven...no, fuj. Pak už tam naklusaly paničky a slečinky...zbohatlíci. Měli tam vlastního DJ, ochranku u dveří, co dostala seznam, kdo může a nemůže. Slečinky všechny si podobné, sice slavila 21, ale řekla bych ji k těm 30. Těsně než přišli, tak se nám na baru úspěšně rozbila myčka na sklo, což znamenalo, nosit skleničky do kuchyně, tam je ručně mýt a pak utírat a nosit zpět na bar. Což byla ze začátku večera moje práce, holky nosily talíře s jídlem. Nakonec akce jsem skončila na baru a dělala barmanku. Což mi bavilo. Ale místo obávaných 120 lidí jich tam bylo stěží 70, což mi zklamalo. Takže v půl jedné jsme přestali nalévat alkohol, mladí se docela rozpili a vypili zásobu vodky a tequili (pravda je, že zádoba je tu flaška, ne víc), před jednou odešel poslední účastník párty a v půl druhé jsem odcházela i já. Nakonec jsem tam vydržela 17,5hod, což je můj osobní rekord v odpracovaných hodinách za den...myslím, že už ho jen tak nepřekonám, hlavně ne takovouto manuální činností, což číšničina je.

Dneska den stál za prd...lidí ze začátku moc teda nebylo, pak se to rozjelo, ale stále mám problémy s žaludkem, mění se v práci tzv. pravidla provozu, což ve výsledku práci činní daleko víc mechanickou a nezábavnou. Sesekal nám hodiny, mi teda dost, takže příští týden mám plánováno pouhých 37hod a dva dny volna..takže v út pro auto a s dalším dnem se uvidí, co a jak. Naštěstí za 14 dní konec, ale i tak mi to docela namíchlo, protože když mi přetahoval od Archieho, sliboval hory doly...

Myslím, že nálada je odrazem stavu mého žaludku...až se opět dostane do normálu a budu o něm vědět pouze za stavu hladový/napapaný, bude příští report pozitivnější. Takže na vira Bechera, na práci bobek a už se konečně dočkat toho pondělního rána, kdy nahážu věci do auta, zamávám Sarah a Taimanovi a může se jet...což je ještě 14dní:)

Máca